Tak díky této knize jsem konečně pochopil, proč jsem na světě: abych pořádně naplnil úděl své zbytečnosti a trapnosti až po okraj. Tento komentář budiž důkazem, že umčo a sebevyjádření kdejakého trouby chrstnuté do virtuálního prostoru může mít sebepotvrzovací hodnotu a současně vystrkovat osten nad rámec třídniho srazu a obyčejné lidské marnosti. Škoda jen, že se kniha, stejně jako kdejaká alkáda z Hodonína, nevymanila z cykličnosti a nepřekročila laťku, kterou si ještě ve fázi snahy sama nastavila neuváženě vysoko. Konec knihy už je totiž pouhá rezignace na snahu být neotřelým hipsterkým průvodcem po nihilistické prázdnotě, skoro jako na Zelňáku v listopadu o půl páté ráno. Musím ovšem pochválit vnější pozlátko knihy (grafiku, ilustrace, celkové zpracování), které narozdíl od botoxu na obličeji vadnoucí snaživky nevyvolávalo pocit marné snahy zaujmout troubu z fitka od naproti, ale knihu morfovalo do vyšších ezo-levelů. Asi že neberu piko, tak se kniha dala číst jen po malých dávkách.

Krutopřísné. :-) Místy to klucí samozřejmě nevychytali, jak moc tlačit na pilu a co s ní řezat, ale to patří u takové cynické satiry k věci. Jsou tam i slabší místa (subjektivně), ale za pár pasáží, u kterých jsem se válel smíchy a současně mi běhal mráz po zádech, velký dík. Jo a ilustrace dokonalé!