Léto je za dveřmi, a Klementýnka není připravená. Není připravená začít mluvit se svým taťkou, protože má na něj pořád vztek, že snědl maso. A tak vyjadřuje svůj smutek tím, že mu dává smutné obrázky zvířat, která nechtějí skončit na něčím talíři. Pak je tu to miminko, co se má každou chvíli narodit. Klementýnčina mamka se taky nezdá být připravená. Najednou je posedlá uklízením (taťka tomu říká hnízdění), ale přitom ještě ani nevybrala jméno. Klementýnka jen doufá, že to děcko nebude… na baterky.