Vzhľadom k pomerne obsiahlej a výstižnej anotácii knihy v samotnom komentári už hádam ani niet moc čo dodať. Je to kniha o systéme, v ktorom žijeme a o ideológii, ktorá sa snaží ovládnuť naše myslenie a naše životy. Jiří Fuchs má svoje tvrdenia a myšlienky, ktoré predkladá, argumentačne veľmi dobre podložené. I keď v tomto názore určite nie každý bude so mnou súhlasiť, každopádne je to aspoň na vážne zamyslenie. Odporúčam! „Nelidskost totalitního systému je tedy naprogramována v totalitní ideologii; totalitní režim je jen jejím nástrojem.“ „Vazba na totalitní ideologii je, povšechně vzato, specifickým rozdílem, jímž se liší totalitní režim od všech ostatních diktatur a despotických režimů.“ „Někteří kritici bruselské politiky tedy opomíjejí hlavní důvod její nepřijatelnosti. Ignorují skutečnost, že tato neblahá politika soustavně vtěluje do společensko-politické praxe toxické programy totalitní ideologie kulturních marxistů. Nechápou, že tím povyšuje zlobu špatných politických režimů na zlobu systémovou.“

Co je to totalita? Komunismus či fašismus? Ano i ne. Abychom se dobrali definice totality nevystačíme si dle Fuchse s empirickými příklady totalitních režimů, ale musíme se snažit o esenciální definici. Dle Fuchse se totalita vyznačuje snahou ovládat veškeré aspekty lidského života (alespoň v potenci), to je příklad ontologického znaku, dále prosazuje pseudomorálku (tedy jde proti přirozenému mravnímu řádu), toť znak etický a nakonec znak politicko-právní, ten říká, že totalita se snaží prosazovat skrze zavádění opatření, které ruší protitotalitní snahy (tedy totalitní ideologie se realizuje pomocí totalitního režimu). Fuchs identifikuje zrod současné totality EU v třech filosofických východiscích: materialismu (jsme jen hmota, nic jako individuální duše není), kolektivismu (společnost je více jak jedinec a ten se jí tedy musí pro "větší dobro" podřizovat) a etickém relativismu (mravnost je otázkou úhlu pohledu, je zakotvena v socio-kulturních rámcích, a ty tedy nejsou závazné, protože jsou nahraditelné "lepšími etickými rámci", nic jako obecný mravní zákon neexistuje). Ve výsledku je tedy dnešní krize hodnot následkem selhání novověké filosofie. A pak, že filosofie je k ničemu. Ne naopak, filosofie je důležitá věda. Ale dá se dělat lépe a hůře. Bohužel v současnosti dle Fuchse převažuje ta horší varianta. Žijeme v intelektuálním ovzduší nasyceném obrovským filosofickým podvrhem. Jenže ona filosofie není zrovna nejlukrativnější obor. Já se ptám, je-li možné tuhle křivdu na skutečné filosofii ještě možné zvrátit. Plíživou totalitu totiž není vůbec jednoduché odhalit, a je tedy jen zdánlivě neviditelná a nesrovnatelná s okatými případy totalit (nacismus a komunismus například), přitom však v esenciálních znacích mezi nimi není rozdílu. "Protože tedy podle feministů není v rodině nic, co by bylo dáno přirozeně, všechno v nich jsou prý jen nahraditelné socio-konstrukty, mohly vypuknout pravé orgie levičáckého rovnostářství s následnou dekonstrukcí rodiny. Na mušce mají aktivisté gender feminismu otcovskou autoritu, mateřský instinkt, různost rolí mužů a žen, právo rodičů na přednostní výchovu dětí, pojmy otce a matky, výjimečnost manželství, fyzické trestání dětí. Naproti tomu revolučně prosazují kolektivistickou absurditu, podle níž děti jsou majetkem státu, absurdní sexualizaci malých dětí, zrovnoprávnění všech partnerských vztahů, údajně lidská práva ženy na potrat či homosexuálů na adopci dětí." (s. 91)