ODS se absolutně nepoučila. Čteme-li trochu mezi řádky, záhy pochopíme, že Petr Fiala je vlastně jen starý dobrý (nebo špatný?) Václav Klaus v novém kabátě. Občan má chodit k volbám, jinak má mlčet, zejména pak nesmí ovlivňovat politiku prostřednictvím neziskových organizací. Klientelismus je přirozená součást systému, mají ho všude na Západě. Migraci vyřešíme návratem k národním státům, musíme více zbrojit. Všude je diktát EU a neomarxisté… bla bla bla. ODS je prostě taková umírněnější strana euroskeptických populistů, umírněná proto, protože prostor napravo (i nalevo) od ní je již vyplněn jinými, konzervativnějšími subjekty. Petr Fiala zkrátka balancuje na hraně zákona. Snaží se „rozlišovat, co je morálně špatné a co je trestné, což není totéž.“ A tady naráží hřebíček na hlavičku. Pokud chce Petr Fiala v čele ODS coby praktikující křesťan zlepšovat politickou kulturu v ČR, nemůže obhajovat nemorální jednání jen proto, že není vyloženě trestné. S takto nastavenou politickou linií může ODS čekat maximálně to, že její vládu budou chtít občané za nějaký ten pátek opět svrhnout. Víc moje recenze v záložkách.

Překvapivě čtivé a překvapivě hluboké povídání jak o Fialově životě, tak o jeho pohledu na českou politiku a její směřování. Myslím, že většina čtenářů, ať už pravicových nebo ne, si z četby této knížky může odnést jen posílený respekt směrem k Fialovi.