Nový díl je na stejné úrovni jako předchozí, možná o ždibec horší. Zase se nic nevyřešilo a tento stav mě již unavuje. Autor tuhle mangu kazí v mnoha ohledech a nebaví mě číst půlku ubrečenou a druhou půlku plnou silných slov a slíbených činů, které nepřicházejí už drahnou chvíli. Akce je tu přespříliš a jediné plus je, že zase někdo umře... Problém této mangy je, že s každou další knihou se propadala o něco níže a přestává již býti zajímavou. Čtenář má pocit, že každou chvílí musí dojít k prozrazení zásadní informace, která poodhalí roušku tajemství obestírající titány, jenže skutek utek. Neustálé apely na rozum a přátelství hrdinům svádějícím vnitřní souboje mě nudilo už po několika panelech. Z filozofických hlubin nás tak vytrhne jen akce, která pár zajímavých chvil nabídne. Poslední dvě knihy ze série Útok titánů zpomalují tempo vyprávění i přes to, že jsou obě akční. Neustálé přešlapování na místě, našeptávání tajemství, aniž by se poodhalila, mne irituje. Natahování knihu nedělá tajemnější... Můžu jen doufat, že další díly nabídnou něco víc. Co se týká postav, tak jedna z mých oblíbených postav zemřela a ty vedlejší tam pořád jsou... Postavu Imir nemám vůbec rád, natož jako titána. Její postava je mi nesympatická. Bohužel je tentokrát i na obálce, čímž mi ji zkazila a nelíbí se mi. Hadžimeho kresba nečiní akční scény už tak hezké jako na začátku a ztrácí své kouzlo. Uvidíme, kam bude Útok titánů směřovat, ale bojím se nejhoršího. Pro srovnání: Mimo Titánů čtu i Gantz. Jsem zatím u 16. dílu a přesto mě ta manga stále baví. Zajímavé, že tady to tak nefunguje. Jako by autor nedokázal správně rozprostřít zvraty v ději a boj o ničem knihy nezachrání. Moje hodnocení 3/10

Už se v tom dost ztrácím.