Je moc hezká knížka o různých hudebních nástrojích. Nejvíce se mi líbil příběh o violoncellu, co neznalo noty. Byl to moc vtipný příběh o tom, jak jedno violoncello se nechtělo učit noty, prý je to k ničemu. A jeho rodiče se ho zeptali, jak teda bude hrát, a ono řeklo, že bude hrát to, co slyší. A tak jednou hrálo na vernisáži úplně falešně. Pozoun pochopil, co se děje, a šeptem mu napovídal: "f, h, dis, gis," a na dernisáž se už violoncello noty naučilo a umělo to.