„Už je zase tady, ta chobotnice, co tě svými chapadly přitáhne na chvíli do svého světa, do svého krámku, kde s šibalským úsměvem baví dav nedočkavců tlačících se ve frontě na TY okamžiky zachycené do jemné sítě básníkovy nekonečné duše. Krámek voní vanilkovým rumem, Kubánským tabákem a touhou všechno kolem sebe zachytit, nasát a následně rozdat těm co čekají až TO zase vybalí. A on se usmívá a říká, že básničky jsou dnes obzvláště vypečené. Zavře oči a už je tiše vytahuje - nové, voňavé, křupavé, podpultové ...“