Pocit, že se váš život zastavil, sami nemůžete nic změnit a nezbývá vám, než čekat. S jistotou se přitom dočkáte akorát smrti. Zama tráví čas čekáním, vzpomínáním na to, kým byl a sněním o tom, kým by být mohl, kdyby neuvízl v zapadlé vísce mezi Brazílií a Paraguayí a dokázal se vrátit do civilizace. Jeho sociální izolace sílí, vůle k životu slábne. Ideál představovaný nedosažitelnou manželkou se snaží marně hledat v různých mladých ženách, které se míhají jeho životem a díky nimž má alespoň na chvíli pocit určité zakotvenosti a smyslu. Postupně mu ale dochází, že jde o pouhé náhražky a iluze. Kontakt s realitou ztrácí a také pro nás je vzhledem k výrazně subjektivnímu vyprávění stále obtížnější odlišit představy a sny od skutečnosti. Úsečným stylem (trochu připomínajícím deníkové zápisky) a prohlubovanou absurditou hrdinovy situace, potažmo tím, že se mu nedaří ničeho dosáhnout, připomíná Zama dílo Franze Kafky, rozvíjenými myšlenkami zase tvorbu francouzských existencialistů (především Cizince). Díky exotickému prostředí a kritice kolonialismu (namísto toho, aby si Zama coby bílý muž podmanil cizí zemi, podmaňuje si ona jeho) jde ovšem zároveň o dílo bytostně spjaté s Latinskou Amerikou a jejími dějinami. Zamu není lehké číst ze stejného důvodu, proč jde o tak naléhavé vyjádření existenciální tísně a frustrace z běhu dějin a přírodního řádu, nad nimiž nemáme moc - mnoho se toho v něm nestane a pokud už k něčemu dojde, hrdina s tím příliš nezmůže. Na nevyhnutelný, přesto zdrcující konec se ale vyplatí „počkat“.

Metafora promarněnosti života v neustálém čekání, mimo jakoukoliv vlastní kontrolu i vliv. Permanentní kolotoč dojmů a následných obrazů v Zamově fantazii...příslibů, milostných i kariérních, jež se míhají v rychlém sledu přiblížení na dosah a okamžitému vzdálení. Výřez tří časových úseků v rozmezí deseti let, v každém Zama propadá o kus hlouběji vzdálen slibné minulosti i očekávání a blíže drsnému završení. Absurdní, temně existenciální groteska s tragikomicky ješitnou a sebestřednou karikaturou v hlavní roli, jež v nečekaném kontrastním posunu závěru působivě zmrazí.