I druhý díl je velmi povedený. Jenda se konečně dočkal vytouženého pejska. A zažívá každodenní péči o štěně, musí ho vychovat, starat se o něj. A aby neměl málo starostí, spolu s kamarádkou Monikou se rozhodl pomoci mladšímu spolužákovi, kterého šikanují deváťáci. Autorka zde poukazuje na tento aktuální problém a jemnou formou dětem ukazuje, že je potřeba před šikanou nezavírat oči a že je potřeba se jí postavit.

70% - Po prvním dílu, který ve mně valný dojem nezanechal, jsem dala šanci i dílu druhému a vyplatilo se. Příběh je mnohem vydařenější a hlavní hrdina už mi nepřipadal jako ne zrovna sympatický kluk, který sice chce psa, ale povinnosti s tím spojené už ho zas tak neberou - tady naopak s pejskem prožívá všechno a snaží se dokonce si i na to vydělat prací v tátově firmě. K tomu se ještě stará o babičku a v neposlední řadě i o mladšího spolužáka, kterého šikanují deváťáci. Zápletka s počítačovou onlinovkou sice moc věrohodně nepůsobila (ledaže by tu hru hráli vážně jen žáci jedné školy), ale jinak to bylo fajn, až tedy na ten autorčin styl psaní, kdy čtenáře od začátku vrhne do nestrukturovaného děje a vrší na něj bez ladu a skladu jednotlivé zápletky, než dojde do konce. Na hovorový styl hlavního hrdiny jsem si od minula už jakž takž zvykla, ale ještě pořád nechápu ty výkřiky velkými písmeny, zvlášť když pocitově bych měla dojem, že by měla z 90% být zvýrazněna jiná slova než ta, která na nás ze stránek vykřikují. Tak uvidíme ve třetím dílu, jestli se to ještě někam posune.