Nesrovnávat s Vyhnáním Gerty, i když je tahle zavádějící výzva přímo na obalu knihy. To byl vlastně důvod proč jsem si v knihovně půjčil Potomky mlčení. Příběh měl pomalejší rozjezd a vlastně celý plynul jako pokojné rameno řeky v lužných lesích.

Reklamní slogan na obálce: "Pro čtenáře Gerty Schnirch" mne sice dostatečně varoval (nemám ráda, když se někdo zaštiťuje úspěchem někoho jiného). Nicméně knihu jsem si koupila, protože témata II.světové války, židovství či odsunu mne nepřestanou nikdy zajímat. Samozřejmě avizované Gertě nesahá kniha ani po kotníček. Dvě hvězdy dávám za zajímavý námět a snahu. Jazyková úroveň ustrnula někde na vyprávění žáčka obecné školy, rovněž překlad je velmi klopotný. Snaha o edukaci neurvale trčí z každého odstavce. Příběh židovsko-německé, německé a české rodiny nakonec končí slibně se vyvíjejícím vztahem dvou mladých současníků z obou „znepřátelených“ světů happy endem – „svorni spolu v Evrpské unii“. Kniha vysvětlující „neznámé“ příběhy Lidic, Ležáků a krutosti při odsunech Němců mi připadá vhodná jako doplňkové čtení v hodinách dějepisu v německých školách. Pro českého čtenáře majícího alespoň povšechný historický přehled je však bezcenná. Škoda, velká škoda zmařeného tématu o hledání kořenů, snahy pochopit minulost, smíření a odpuštění. Myšlenka, která mne zaujala: „Odpuštění není cit, ale rozhodnutí“.