Alistair Hicks koncipoval svého průvodce svérázně a poněkud netradičně. Rozhodl se, že nechá fungovat svůj „soukromý kompas“ na umění, takže výběr umělců je vyloženě subjektivní záležitostí. Prostě si z každého kontinentu – kniha je rozdělena podle světových stran na Jih (Afrika), Sever (Evropa), Západ (obě Ameriky) a Východ (Asie a Austráli) – vybral umělce, které zná pokud možno osobně ("To jistě znáte Salvadora Dálího." „Já je znám všechny osobně, pane architekte“ – Světáci), a jim dává v knize prostor a často i slovo. Konkrétního vybraného autora v knize vždy velmi krátce představí a uvede nějaké jeho dílo, které mu přijde typické, anebo ještě spíš, které sám viděl. Pokusí se ho trochu zařadit do kontextu, ale spoustu prostoru zabere i líčení toho, kde se s danou osobností potkal, jaký večírek, bienále či performace stála u jejich seznámení. Velmi často dostane slovo i samotný umělec (kniha je prošpikována citacemi z rozhovorů z uměleckých časopisů, ať už tištěných či elektronických, často se také jedná o hovory, které vede s umělcem sám autor). Díky tomu se kniha velmi dobře čte, ale nějaký ucelený přehled o současném umění to (alespoň mě) nedává.

Alistair Hicks je kurátorem jedné z nejvýznamnějších soukromých sbírek současného umění a v knize vysvětluje podle čeho se řídí, když vybírá exponáty, které do ní zakoupí. Mimochodem tak ukazuje stručně přehled současného umění a jeho směrů. Co je na knize cenné je hlavně to, jak Hicks ukazuje jednotlivá umělecká díla zasazená do širšího kontextu a ukazuje jejich význam i smysl ve vztahu ke společnosti. V závěrečné kapitole podrobně vysvětluje svou metodu výběru a vlastně ospravedlňuje tváří v tvář současnému umění, které téměř vždy komentuje dění ve společnosti, nutnost využívat subjektivní hledisko ve větší míře, než dříve. Kniha je tak zároveň kromě přehledu současného umění i fajn vhledem do práce kurátora sbírky a nabízí osobitý pohled na současné umění včetně možnosti poznat jeho zákulisí a hlavně nejvýznamnější umělecké výstavy a akce, kde se s umělci a jejich tvorbou může každý potkat. Potěšilo mě, že jsou v tomto výběru i Čeští zástupci. Zařazení Dominika a Jiřího Langových je cenné zejména popsaným dobovým kontextem a ukazuje, jak důležitá je účast našich výtvarníků na akcích jakými je například Benátské bienále, kde se s jejich tvorbou setká celý svět.