Knížka mě, jak to často bývá, zaujala obálkou a zdejší dva komentáře mě navnadily. Měla jsem mylnou představu, že půjde o někoho, kdo opustil "ten hrozný punk" a nyní žije jinak, lépe. To jsem ale neznala blíže autora knížky, takže jsem četla a dozvídala se mnoho nového, tedy pro mne, punkem nezasaženou ženu. Před dočtením knihy, jsem si pustila dokument Kmeny, ve kterém LV vystupuje (tím více ho obdivuji, že je jaký je), podívala se na nějaká videa a poslechla několik skladeb. A potom knížku dočetla, překvapená tím, jak zajímavý mladý člověk ji napsal. Knížka má písmenka jako ze starého psacího stroje, obrázky skoro dětské, je taková vlastnoruční, ale na tom nesejde, naopak je to tak správně. Je psaná s takovou upřímnou silou, nejen o hudbě, ale o mnoha jiných věcech, které jsou důležité pro všechny přemýšlející lidi jakéhokoli věku. Přeji knížce hodně, nejen mladých, čtenářů a Vincovi, ať mu to štěstí na cestě vydrží.

Najviac ma zaujala história kapiel FreeXtown a Invaze X – tieto kapely mali ten taký radikálny nádych, aký som svojho času vyhľadával. Aj kapely Thalidomide a Hanba som si občas pustil. Ostatné kapely, ktoré sa v knihe spomínajú, nikdy neboli to, čo by som vyhľadával, a nedozvieme sa o nich to, aký zastávali postoj k vegánstvu a k sXe, čo je škoda. Ide o autobiografiu, ktorá je písaná jednoduchou formou jazyka. To ale nemyslím ako mínus, lebo aspoň uvádzané pojmy pochopí každý, kto o punk ani nezakopol. Myslím to tak, ako že žiadna filozofia do hĺbky, alebo podrobné rozoberanie ideológie. Nechápem, ako popri tomto všetkom hudobnom vyťažení sa dokáže Lukáš stíhať venovať (a v takej miere) aktivitám pre zvieratá (The Save Movement ČR, Anonymous For the Voiceless, z.s. Zvířata nejíme a pod.), tieto bohužiaľ (a z neznámych dôvodov) v knihe ani nespomína.