Spíš než svět zvířat představuje knížka dětem jen svět barev. Ač je to vizuálně docela zajímavě provedeno (nápad nakombinovat na jedné stránce realistické fotografie všech možných zvířat v podobném barevném tónu bych klidně považovala za hezky ulítlý výtvarný experiment), pochybuji, že kromě výsledného barevného dojmu si lze takto cokoli jiného zapamatovat, případně se o zvířatech pořádně dozvědět. Graficky požitkářský (až gargantuovský) pohled na zvířata je skoro osvěžující, ale když si představím skupinu malých čtenářů radostně si osvojující znalosti barev, jejich rozpoznávání, rozlišování a přiřazování, okamžitě vyvstává podstatná otázka, zda by pro ta batolátka nakonec nebyla vhodnější spíše tradiční forma tvrdého leporela... s méně zvířaty... Pro jaký věk to autoři vlastně sestavovali?

Naše Adélka dostala tuhle vizuálně atraktivní veleknihu od babičky k Vánocům, a to měla dvacet měsíců. Úplně kouzelný dárek! Pod jednotlivými zvířaty jsou popisky. Víc netřeba. Takových knih, kde se o zvířatech něco dozvíme, je nepřeberné množství... Tohle je originální a přímo vybízející k prohlížení. Barvy i zvířata zná, takže i u této publikace se pořád učí formou opakování, pojmenovává pro ni nová zvířata, kterých tu je spousta (některá neznám ani já) a zkrátka má radost z prohlížení. :-)