Stejne jako cas v Dublinu, i cas v Praze Pentium Saarikoski travil tak, ze chodil do knajpy a domu a do knajpy a domu, kde cural po zdi a zebral penize, takze proste poradnej Indiana Jones. Dublin mi kazdopadne prisel o trochu vic dobrodruznejsi a s vetsim poctem opileckych/filozofickych postrehu. V Praze Pentium pravdepodobne nenarazil na Fernet, jinak bychom se dockali vetsiho armageddonu. 7/10, za me stale velmi osvezujici.

Krásná obálka a informačně přínosný doslov Lenky Fárové považuji za nejpřínosnější části této knihy. Vyjadřovací potenciál autora je obrovský, ale zdá se, že období času stráveného v Praze nebylo nejlepší jak pro něj, tak pro jeho múzy. Trápení od piva k pivu, rána k ránu a pro čtenáře rovněž od stránky ke stránce. Četl jsem tuto knihu s dlouhými pauzami po několik měsíců a musel jsem se do ní nutit, ačkoliv jsem se na ni původně moc těšil. Člověk má (nejen) pocit, že čte to samé pořád dokola, je to až příliš dlouhá deprese, která se nikam neposouvá, reálií mnoho není a vlastně ani pořádných zážitků. Je to něco mezi opilostí a kocovinou na cestě domů po nepovedené kalbě. Ale přesto závidím všem, kdo měli tu čest...