Tato kniha se jednoduše řečeno nedá číst. Všem potenciálním čtenářům, kteří by si ji chtěli koupit, proto radím: nedělejte to! Já to udělala a ještě ten den hořce litovala. Příběh by nejspíš stál za to, kdyby ovšem nebylo – s prominutím – naprosto zfušované práce překladatelky (Petra Najmanová), korektora (Karel Štech), editora a vůbec celého týmu edice Knihy Omega. Smekám tudíž přede všemi, kteří se na rozdíl ode mě dostali dál než na stranu 55 a celou dobu se při tom nepopadali smíchy za břicho. Co se editorské práce týče, stojí určitě za zmínku časté přechody z jednoho typu písma na jiný, uprostřed kapitoly, prostě jen tak. Kromě toho na čtenáře na každé straně knihy čeká vícero překvapení v podobě formulací, které jsou buďto vpravdě krkolomné, přespříliš komplikované, naprosto nečeské nebo rovnou dokonale nepochopitelné. Samozřejmě není nouze ani o zkřížení vazeb, špatný slovosled, kumulace stejných slov apod. A tak, i vzhledem ke svým opakujícím se špatným zkušenostem s edicí Omega, knize dávám bez výčitek a bez milosti hodnocení odpad! Pro ilustraci (a pobavení) na závěr přikládám několik citací, které doufám postihnou vykutálenost všech ostatních klopotných obratů: * Ad výroky přespříliš komplikované: „,Myslím si, že je důležité mít prostřední pozici, ve které, i když zůstane blízko lidu, který byl odjakživa naším spojencem, se rozvíjí cesta politických funkcí a veřejných pozic, která může zhodnotit požadavky lidu a odpovědět na obavy urozených občanů tak, že bude udržovat podporu těch nejmocnějších rodin.‘“ * Ze škatule „vpravdě krkolomné“: „Důvod navíc nenechat proniknout ven žádné podezření.“ * Co se týče formulací naprosto nepochopitelných: „Zdálo se, že se nebe nechce zbavit své temné barvy tůně.“ * Z rodiny sousloví dokonale nečeských: „Rinaldo se nad tím zamyslel. Myšlenka nebyla špatná, ale Palla byl příliš slabý s těmi svými výplody ducha.“ Inu, já mám zase příliš slabého ducha na to, abych rozdýchala takovou přemíru koncentrované koumáckosti. P.S. I po tom všem jsem poctivě zvažovala, že knize dám ještě šanci a budu číst dál. Pak na mě ovšem při zběžném prolistování ze strany 338 vykoukla další perla: „Ale nyní nenávist a bolest, kterou vůči nim pociťovala, ten odlesk lživého ticha, se zbarvoval v té noci pravdy.“, a já byla přinucena k definitivní kapitulaci. P.P.S. Velice výživné pro mne bylo rozkliknout si další díla přeložená zmíněnou paní Najmanovou a pokochat se komentáři pod nimi. To na rozdíl od této knihy všem ze srdce doporučuji!

Citát z Poděkování : " V určitém smyslu je to historie příběhů, nebo tím je aspoň pro mne, protože vypráví ságu nejmocnější rodiny renesance, Medicejských." Takže přioděná pravda z Florentských letopisů od N.Machiavelliho a Dějin Itálie od F. Guicciardiniho s drobnými náznaky modernosti, citace : "Věřím, že mi to odpustíte." Období děje : únor 1429 - září 1453. Renesanční umělecký duch zachvátil rodinu M., - stavba katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii dala podnět ke kritice a nařčení z okázalého kultu rodiny M. Boje vlivu mezi republikami Benátskou, Milánskou, Luccanskou a Florentskou nebraly konce. Jako největší bankéři měli M. mocný kapitál vždy k dispozici a tím i posilovali svou sílu nejen po moci, ale i touhu po ztvárnění ušlechtilé krásy. (Florencie perla umění). I. díl Cosimo II. díl Lorenzo "Nádherný" III.díl Kateřina Medicejská, fr.královna Báječné vyhlídky na další pokračování. Pro fajnšmekry magická přitažlivost, to každopádně.