Na stěně visí reprodukce.Srdcovky od Hirošigeho odpočívající,spěchající lidé v koloritu dne.Vítr.Déšt.Sníh.Moře.Řeka.Kopce.Ulice.Měsíc a Slunce.Barvitost přírody s nevšední krásou Japonska. Mořské vlny se lámou jedna přes druhou.Téměř jakoby ve spirále se třou o sebe. Zasněžené útesy v pozadí hora Haruna.Vše strnulé v posvátném poklidu.Svatyně Jušima Tendžin naopak překypuje životem.Lidé se schovávají pod deštníky.Jemný sníh padá z nebe na zem.Zasypává čerstvé stopy. Reprodukce visí na stěně v ložnici.Při pohledu na dřevořezy,kde často v pozadí dominuje hora Fudžisan.Není těžké si je oblíbit.Krajiny zahrnují roční období a vlivy počasí.Každodenní výjevy ze života místních a okolí Eda v devatenáctém století.Prostorové vidění,kde v pohled diváka nejdříve zaujme blízký detail (lampion,okno,brána ap.) a pak teprve pozadí v dáli.Jemné stínování a celkové sladění barev a úhlů očarovalo i umělce v Evropě. At už obrázky z pomíjivého světa,pohledy na Edo či nejvíce místa v knize obsažených stanice pro pěší na cestě Tokaido a Kisokaido z Eda do Kjota.Text a popisky jsou v mnoha jazycích.Někdy působí nepřehledně a rušivě.Některé dřevořezy jsou velmi úsporné a tolik nevyniknou,což zamrzí.Obsáhlé dílo Hirošigeho není obsažené v knize celé,to jistě ne. Celkově příjemný dojem navíc zdobí punc knihy,která je malým příjemným zázrakem a zjevením v našich končinách. Tvůrce Ukijo-e - pomíjivého světa si to zaslouží.