Když mi u nás v knihovně padl zrak na tuto vystavenou knihu a uviděla jsem jméno Patricka Modiana, bylo rozhodnuto:-) Přitahují mne knihy laureátů Nobelovy ceny za literaturu, proto jsem byla nesmírně zvědavá, jak bude vypadat dětská kniha, kterou napsat takto oceněný autor. A tady je můj „verdikt“:-) Jako dospělého čtenáře mě knížka bavila. Dospělá žena se vrací ve vzpomínkách do svého dětství, jehož část prožila ve Francii jenom se svým otcem, obchodníkem. Katka má velmi mlhavé představy o tom, co její tatínek dělá. Ta neurčitost ve mně probouzela zájem. Stejně tajemně na mě působil vztah Katčiných rodičů. Ovšem i po dočtení si připadám, že vlastně stále nevím jistě. Stejně tak není přesně řečeno, v jaké době se ocitáme. Můžeme zkusit dopočítat. Mně to vychází někam do 50. let. Při čtení se mi hlavou vířily otázky, ale na většinu jsem nedostala odpověď. I když má potřeba vědět zůstala neukojená, tak si říkám, že tak to s dětskými vzpomínkami bývá. Velmi příjemně na mě působil Katčin otec. Cítila jsem, jak moc ji miluje. Kniha by měla být určena čtenářům od 9 let. Osobně si nejsem jistá, že tato kniha děti zaujme, ale nějak nedokážu vypíchnout proč. Je to spíš můj pocit. Nejspíš je to tou zamlžeností, hodně vzdálenou dobou a tím, že příběh o malé Katce je téměř oproštěn o dětské zážitky s jinými dětmi, sledujeme ji převážně ve společnosti otce a pana Kapouna. Moc by mě zajímal názor nějakého dítěte:-)

Anotace mě zaujala, tak jsme si knihu objednali do naší obecní knihovny. A stalo se totéž, co zdejším čtenářům na databázi: nic moc, vždyť ona to není zas až taková sláva, a navíc děti to vůbec nebavilo, říká maminka, která po večerech předčítá vypůjčené knížky svým třem synům . . . Tak počkáme, až bude tuhle knihu předčítat maminka dcerám, třeba dopadne lépe. Já už nemám komu předčítat, jen sama sobě. Jelikož momentálně stůňu, beru zavděk vším, a tak jsem se do téhle útlé knížečky pro děti pustila. Jak příběh samotný, tak lehce rozmazané pastelové Sempého ilustrace mě potěšily a ani trochu nenudily.