Dobré čtení, zajímavý život, spousta zážitků vlastních i cizích (profesních od 50. let, z dětství z doby válečné): jako milovnice všeho od vody si nemůžu nechat ujít nic mořského, přístavního a lodního, ale jako suchozemec se musím občas smířit i s "malou" vodou (bez despektu, vždyť i Labe dokáže taky ne-pěkně vyvádět...) a vnitrozemskou plavbou, zde především na trase Ustí nad Labem -Magdeburg (občas až Hamburg). Kupodivu mi učarovala ale už úvodní pasáž historie autorových předků, kde se objevuje Labe jen jako součást scenérie a o lodích zatím není ani zmínka; to mě obohatilo nejen místně, dějepisně, ale i jazykově (netušila jsem třeba, že Marjánka je odvozena z Marie Anna, neznala jsem význam ratejny a vazbu na rataje). Bylo to velmi pěkně napsané a samo o sobě by to vystačilo na pěkný generační až válečný román. V dalších částech se mi pak nejvíc líbily Hamburské přístavy i hrůzná plavba před záplavovou vlnou roku 1962. Autor má skutečně dar slova, píše čtivě, zajímavě a nebýt občasných hrubek, což jde nakonec vždy na vrub vydavateli, nedá se tomu nic vytknout. Jen to celé možná opravdu mohl být pěkný román, takhle se pár věcí opakuje, některé vzpomínky/zážitky jsou kratičké a trochu vytržené z kontextu (ale zase takoví lodní psi nebo dřeváky měli svoje kouzlo). Škoda, že nebyly vysvětleny všechny loďařské termíny, např. boksír/boksírák, hegr. 90%