Původně jsem chtěl napsat, že se mi druhý díl dobrodružných příhod strašidla Elvíry líbil o chlup víc než ten první, ale čím déle nad tím rozmýšlím, tak vlastně nevím. Obě knihy jsou si v mnoha směrech podobné, ať už rozdělením to tří propojených epizod, nebo napůl strašidelnou, napůl humornou rovinou. Navíc je mi sympatický způsob, jakým Lucie Paulová pracuje s morálními ponaučeními, které se skrze vyprávění snaží předat malým čtenářům a zároveň obdivuji její imaginaci, kdy propojuje staré motivy s moderní dobou. Snad jen že šišlající fretka Bruno mi nejednou zauzlovala jazyk. Možná nejde o bůhvíjakou literaturu a stylistika by zasloužila uhladit v detailech – doteď mě fascinuje plynulé přecházení z přítomného do minulého času a taky těch trojteček mohlo být klidně o polovinu méně. Ale jinak naprostá spokojenost a to i v tom ohledu, že se děti samy ke knize opakovaně vrací. Ilustrace Petra Kopla jsou pak již tradičně skvělé, perfektně vystihující tajuplnou atmosféru i lehkou komiku.

Knížka je super! Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Hlavně konec knihy byl napínavý. První díl této knihy byl super. Ale tento druhý díl ještě lepší, když pominu začátek, který mne úplně nebavil. Ale pak se to rozjelo.