V průběhu čtení byl můj pocit, že úvahám cosi podstatného chybí, stále silnější. Až jsem v samotném závěru narazil na tvrzení, kterým mé podezření formuloval sám autor: "Výhradně demokracií a právním státem, jediným politickým systémem, který přerušuje řetěz nenávisti a pomstychtivosti a konflikty řeší v přesně vymezeném rámci..." Okamžitě se mi vybavil Voltairův Candide se svým přesvědčením, že "žijeme v tom nejlepším světě". Takový výchozí postoj brání univerzálnímu a do hloubky jdoucímu poznání, neboť omezuje danými hranicemi. Náš svět je vlastně v pořádku, jen sem tam něco nezafunguje... Opravdu? Já si nejsem tak jistý. Aniž bych pohrdal demokracií, potažmo právním státem, neodvažuji si své pojetí světa postavit do takto vymezených hranic. A tak ačkoliv mnohé nastíněné myšlenky jsou velmi přesné, chvílemi i zžírající, doplňoval jsem si je i svými pochybnostmi. Zejména kapitola "Nevinnost kata (Viktimářská identita v srbské propagandě)", která nejvýrazněji přebíhá od filozofie k politologii, je nejslabší, neboť zřetelně fandí jedné straně (a Srbové to věru nejsou). Taková přesvědčení, vycházející z Candidova vědomí o nejlepším z možných světů, jsou roztroušena v celém textu. Nicméně toto neubírá na zajímavosti myšlenek, knihou se nesporně lze inspirovat a určitě si zaslouží věnovat jí čas.

Rozhodně dobrý impuls k přemýšlení. Některé úvahy jsou zajímavé, jiné už dnes byly mnohokrát rozpracovány. Jen některé části jsem nečetla vůbec - například pasáž o feminismu. To mi přišlo zastaralé.