Upřímně řečeno při hodnocení této knihy jsem poněkud na rozpacích. Na jednu stranu je jasné, že je to setkání s Autorem, který umí psát, má smysl pro nádherný lyrický jazyk, metaforu, svými popisy před vámi maluje obrazy a vy vnímáte každý detail a fascinovaně hledíte na plátno, které se před vámi rozprostírá. Na druhou stranu obsah a popisy, kterým se Autor věnuje, ve vás vyvolávají autentický pocit znechucení, odpor, odvrácení. Je to bezesporu literární záměr. Kontrast, kterým jste utloukáni až do samého konce. Del Amo je mistrem expresionismu, cítíte všechen ten zápach hnijícíh odpadků, vidíte všudepřítomnou prolezlost plísní, vnímáte pot a tělní tekutiny ještě pulzujících těl ... a uvědomujete si prázdnost a beznaděj některých lidských životů. A není to nic hezkého, ani příjemného. Příběh je jednoduchý, strohý a spíše jen jakousi kulisou v pozadí na scéně s velkolepou výpravou. Opakujícím se leitmotivem pozvolna se rozkládajícího těla mladého prostituta s krvavou ranou v těle vás Autor dostane tam, kde vás chce mít ... Ke knize se určitě nevrátím, ani si ji do knihovničky nepořídím. Nicméně bych si ráda od Del Amo přečetla ještě něco jiného, bude-li přeloženo. Hvězdičky uděluji za jazyk.

Co jsem teda doteď nevěděl, je, že si turisti nechávají od panských prostitutů cákat na obličej. To jsem vskutku netušil a teď to vím. Spolu s tím vím spoustu dalších podobně důležitých věcí, o které se se mnou autor podělil aniž bych je chtěl vědět. Kniha je totiž o těžkém chlebu prostitek a prostitutů někde v jižní nebo střední Americe. Když jsem bejval tlustej, tak jsem byl taky težkej chleba, ale pak jsem zhubnul a už nejsem težkej chleba. Prostitut jsem ale nikdy nebyl. Já za to vlastně dostal tak maximálně snídani. Ale to jen taková vsuvka. Tady je myšlenej těžkej chleba jako například chudoba, nadržený německý turisti, špína, syfl a ostatní věci, který máme u německých hranic taky. Del Amo se to snaží podat šokujícím způsobem, takže nemocnej a nezletilej prostitut s čepicí od výkalů někde mezi popelnicema v turistově zadku, je normální úkaz. Problém ale je, že se autor snaží šokovat tak moc, až je to ke konci směšný. Něco jako Václav Upír Krejčí nebo Jana Uriel Kratochvílová. Líbilo se mi slovní spojení, že se zákazník těší na její vyuzený pokojík, než mi došlo, že tím del Amo opravdu myslí opravdu pokoj a ne to co myslím já. Škoda. Ale ne škoda favorit, na to to bylo celý moc pitomý. 3/10 hlavně díky tomu, že to mělo 100 stran a krátký kapitoly.