Na Virginii Vallejo je znát, že není moc zručná spisovatelka, protože její vzpomínková kniha se nečte úplně nejsnadněji a tuzemskému čtenáři to ani nezlehčují podobná jihoamerická jména, v nichž se těžko orientuje. Trpí také značnou nevyrovnaností, protože v ní jsou čtivé a strhující pasáže, které jsou zajímavé a napínavé, často se ale střídají s těmi, v nichž se toho tolik neděje a monotónně se opakují. Neznalému čtenáři každopádně kniha otevírá netušené obzory a dost detailně odhaluje, jak funguje veřejný život v latinské Americe a také to, jak moc je tam politika provázána s mafií, všichni o tom vědí a absolutně se to neřeší. Nechybí tu ani připomínky toho, jak moc velké jsou zdejší sociální rozdíly, protože existují jen strašlivě bohatí, nebo absolutně chudí, nic mezi tím. Jestli něco může čtenáři vysloveně vadit, je to určitá sebestřednost a nabubřelost autorky, která se netají tím, že si ji muž může koupit drahými šperky a stýká se jen a pouze s bohatými muži, takže je vlastně taková latinskoamerická zlatokopka. Po přečtení knihy si čtenář také uvědomí jednak to, že telenovela je skutečný život v Jižní Americe, protože reálné vztahy jsou podobně propletené a leckdy povrchní a druhak to, že přes všechnu absurditu můžeme být rádi, že žijeme, kde žijeme, protože přece jen se občas té spravedlnosti domůžeme a nějaká ta demokracie tady jakž takž funguje. V mnohém poučná, zároveň ale hůře čitelná a náročnější kniha. 60 %

Někdy jsem se v knize ztrácela z důvodu, že mi absolutně nic neříká politika Kolumbie v letech, kdy se tento příběh odehrává. Jinak se mi kniha vcelku líbila. Sám o sobě je Pablo Escobar zajímavou osobností o které jsem se chtěla dozvědět víc a tato kniha mi to umožnila.