Tohle bylo zatím to nejhůř stravitelné, co jsem od Junga četla. Asi proto, že je to opravdu základní a obecné. Sotva se něco začne rýsovat, už se od toho jde dál. Trápila jsem se s tím přes dva měsíce a ani to nezvládla celé, skončila jsem v osobnostních typech, zcela ztracená a nenaplněná.

Úvodní vysvětlení vydavatele, že zkrátil autorovu práci Psychologické typy na pouze jednu kapitolu z důvodu, aby nebyla cena příliš vysoká, mě neuspokojilo. Krácení takového velikána je trestuhodné. Ale nakonec jsem byla ráda, protože tato část výboru pro mě byla nejméně čtivá. Stejně tak jsem nepochopila tu skladbu článků, které byly do výboru vybrány. Dobře, přednášky na téma psychoterapie (z 16. svazku GW), potom několik na téma snů (z 8. svazku GW), psychologické typy (6. svazek GW) a jako poslední jedna schizofrenie (z 3. svazku GW). Tedy asi nějaké tématické řazení. Ale ty přednášky na téma psychoterapie nejsou ani chronologicky řazeny. Vždyť i za jeden rok se může autor se svými názory posunout... Tohle mě vnitřně rozčilovalo. Celkově jsem se úplně nechytala, nejsem ještě navyklá na Jungův odborný styl psaní. Nejhůř čitelné byly ty psychologické typy. Zaujalo mě, že v jejich úvodu je extrovert podán vlastně jako stádní typ a introvert jako ten, co má své vlastní myšlení. Jejich charakteristika zní od Junga dost jinak, než jakou mám všeobecnou představu. A což teprve to další členění, zda převládá složka myšlení, cítění, percepce nebo intuice. Některé typy byly popsány tak, že je skoro nadávkou k nim někoho přiřadit :-)