Z této knihy mám velmi dobrý pocit. Jde o výpisy z deníků (školních sešitů), které si vedl autor po celý život . Narodil se v roce 1942 a v životě toho prožil opravdu dost. Kniha se čte sama, není časově rozdělena, různá období se střídají, autor se vrací do svých mladých let a právě proto čekáme co zajímavého nám sdělí. Je toho moc. Absolvent VŠ ekonomické, také dělník,úředník a po listopadu 1989 se nechal "ukecat" a přijal místo ředitele Literárního fondu, později Nadace . Ale uvádím pár pochoutek: Tak třeba k začátku 50-tých let: jeho třída měla být slavnostně "ošátkována" (žáci masově přijímáni za pionýry dostávali rudé šátky. Až na jednoho, který se přiznal soudruhu řediteli, že nesplňuje podmínky přijetí. Ze vzteku, že jim školník sebral o přestávce míč, později rozbil jedno z oken v jeho bytě , to by Oleg Koševoj z Mladé gardy nikdy neudělal). Když na náměstíčku před školou dostávali všichni šátky on to sledoval, sedíc na stromě, z výše. Bylo mu smutno. I reakcionáři dostali šátek. Rozbrečel se, nedával pozor, sklouzl po větvi, upadl a brečel nad tou potupou. Jediná blbá Klikorková ho chtěla potěšit : " Tak nebul ! (Šeptala mu s nudlí u nosu.) Budu ti šátek půjčovat, budeme se střídat... Celostátní konference Svazu Čs.spisovatelů r.1959: Pavel Kohout - odpovídá k Seifertovi na jeho projev v r.1956: Kde jsme byli ? Byli jsme v prvních řadách staveb socialismu, a kde jste byl vy ? (V roce 1959 bylo Pavkovi Kohoutovi již okolo 30-ti let - ať tedy nekecá, že po XX.sjezdu prozřel) ! Po roce 1990 jsem byl na cyklistickém výletě v Zákolanech. Stojím před obrovskou sochou Zápotockého a chci se napít z bidonu. Přijíždí další chlápek, vyvalí oči na sochu: "Ty vole ! Von tam má kytky ? To se poseru !" Čas s knihou plyne a najednou jsem na konci... Dobrá práce pane Michale Novotný !