Od prvního setkání v útlém mládí mám pro Bulgakova slabost, takže jsem si tenhle nový soubor nemohla nechat ujít. Nebylo toho sice mnoho, co už by dříve nevyšlo, ale u tohoto autora mi nevadí opakované čtení. Je úžasné, jak na malém prostoru dokázal naprosto přesně vystihnout ruskou společnost 20. let, konflikt bolševického a "bílého" intelektuálského Ruska s postavami družstevníků, zblblých agitátorů, bytových komisařů, služek, četníků, oblíbených postav spisovatelů a novinářů... Když to člověk čte a uvědomí si realitu doby, v níž Bulgakov žil, není divu, že se tehdejšímu režimu nelíbil.

Sbírka nejrůznějších povídek, novel a črt jednoho z nejsvéráznějších ruských autorů se hodnotí poměrně obtížně, protože každá část je natolik rozdílná a každý příspěvek tak svérázný, že není úplně jednoduché to celé nějak pojmout. Je ale znát, že Bulgakov uměl pojmenovat tehdejší realitu, která se bohužel dodnes asi moc nezměnila a na relativně malém prostoru dokázal někdy vtipně, jindy tragicky popsat nejzásadnější problémy Ruska od naprostého nedostatku kvalitních lékařů a léků až po zoufalou bytovou situaci, která se řešila různě (třeba pobýváním v železničních vagonech). Z celé sbírky se vyjímají hned úvodní Zápisky mladého lékaře, následující Podivuhodná dobrodružství jednoho doktora a závěrečné novely Psí srdce a Osudná vejce, které z dnešního pohledu oscilují mezi seriózní sci-fi a ryze béčkovým hororem, milovníky klasické literatury pak potěší i několik literárních odkazů a her s různými odkazy na další ruské klasiky, které jsou zábavné. Některé příspěvky jsou ale úplně mimo, jejich smysl není moc jasný a jsou spíš o emocích a nejdou čtenáři naproti. Když se to vezme kolem a kolem, Pohár života je docela náročným čtením, které vyžaduje trochu znalosti, trpělivosti a tolerance, pořád ale nabízí to nejlepší z ruské inteligence, což je v těchto dobách bohužel nutné si připomínat. 70 %