První přečtenou knihu Frédérica Lenormanda o Soudci Ti, jsem hodnotila hodně kriticky. Nelíbil se mi styl, srovnávala jsem s originálem Van Gulika a to srovnání nebylo lichotivé. Asi postupem času, obroušením hran autorova stylu psaní a asi také tím, že už jsem dlouho originál soudce Ti neměla v ruce (nečetla jsem), musím hodnocení pro sebe samou změnit. Není to takové hrozné jak se mi zdálo. Je to pouze jiné. Příběhy jsou, v rámci možností, zajímavé. Styl života soudce Ti trochu odlišný od původního autora, je zde méně popisů vztahů s jeho pomocníky a sám soudce Ti mi připadá takový jednodušší a prvoplánový. To vše ale v příbězích Lenormandových není na škodu. Opět mám přečtené skoro všechny dostupné jeho knihy o soudci Ti a budu se těšít na další, které se mi dostanou do ruky.

Miluji příběhy soudce Ti, ale zklamání, to je nejsilnější pocit, který mám po přečtení. Škoda, asi už k dalšímu příběhu od pana Frédérica Lenormanda nesáhnu.