Grafomanský blábol s podivným politickým podtónem (skorofašounským). :( Krásně to popsal v Respektu P. A. Bílek: "(...) Chce Zábranský klást nepříjemné otázky, jít proti proudu a být kontroverzní, nebo je vskutku přesvědčen, že v sofistikovaném fašounkovství je jediná naděje? Z románu soudit nejde, tak odfláknutý polotovar se uchopení vzpírá. První polovina je odvarem z Nesnesitelné lehkosti bytí – vypravěč jednání postav neustále komentuje a zobecňuje, ale místo břitkosti jde o upocené pitvoření, jež si žádá dávku čtenářského masochismu. To asi autor cítí, takže nechá skrz vzpomínky a deníky mluvit hlavní postavy, matku a syna. Efekt je jediný: fašounci, ironizovaní dříve vypravěčem, se nám stanou blízkými – mluví k nám a my jim rozumíme. Od čehož je jen krok k pocitu, že to jsou vlastně docela sympatičtí lidé."

Nesympatické postavy, nesympatický příběh a nesympatické Německo.. vše v jednom. Kniha plná nafoukanců, zbohatlíķů a ponižování. Ani samotný příběh a téma nedokáží vyvolat jiné emoce než odpor. Je mi líto.