Dávám čtyři hvězdy, ale... no... já teda nevím. Četlo se to celkem příjemně, ale v naprosté většině jsem se moc nechytala. Styl psaní i humor byl v pohodě, spíš je chyba ve mě - absolutně neznám ty reálie, Anglie i Wales jsou mi víceméně lhostejné. Knihu jsem si půjčila úplně náhodou. Zaujala mě obálka a název, pak i info o knize tady na Databázi. Tak jsem si řekla, že by to nemuselo být špatné. Od autora plánuju v brzké době ještě něco přečíst.

Tohle bylo příjemné překvapení, a to velmi. Je tomu něco přes rok, co jsem četl Linhartovu sbírku povídek Jáma a rypadlo a měl jsem s ní docela problém, fakt strašně mi neseděl autorův humor, přestože i já poznal, že Linhart má opravdu poetický jazyk a i v próze básnické oko. Teď jsem se pustil do Legendy Ysbwriel, jakýchsi zápisků z autorova toulání se, popíjení a poznávání Walesu. A bylo to skvělé. Mám rád prozaizovné cestovní zápisky, tyto brousí mezi osobními prožitky, pitvání historie místa, glosováním všeho možného... obecně bych Legendu Ysbwriel asi označil za cosi na pomezí sbírky krátkých povídek a sbírky esejů, leč určitým způsobem bych se nebránil ani označení novela. Ať je to, co chce, je to čtivé, hrozně autentické a (což mě překvapilo, protože jsem byl přesvědčený, že ve smyslu pro humor se s Linhartem míjím jako málo s kým) je to také neskutečně zábavné. Nemyslím tím samozřejmě jen to, že jsou zde texty vtipné... přestože nezřídka skutečně vtipné jsou. Tahle kniha mě opravdu hodně bavila, a to jsem k jeho poslední byl (když jsem ji recenzoval pro jedno periodikum) na svůj vkus až nebývale krutý, možná až příliš.