U Věry Mertlíkové se mi velice líbí, že své záliby - koníčky..., vkládá do svých povídek a nyní i románových knih. Tři bábiny kobyly, se mi zamlouvají z autorčiny tvorby prozatím nejvíce. O tom svědčí i fakt, že tuhle románovou fantasy, téměř až pohádkovou..., čtu podruhé. Opravdu velkolepě pojala autorka putování tří přátel Evropou, která je plná nebezpečí, pohanských zvyků a mýtů. Cestou překonávají - odolávají spoustě nástrah, které je posilují a zároveň přibližují k ,,zaslouženému cíli..." Je to příjemné a snové čtení.

Začátek se trochu vleče, kniha se sice dobře čte, ale že bych se nemohla odtrhnout, tak to tedy ne. Později je děj trochu zajímavější a napínavější, zůstává jenom zodpovědět otázku: o co tady kráčí..? Co jenom to může být..? A kde vůbec jsou ty tři kobyly nějaké báby..? Všechno se nakonec vysvětlí, i ty nesouvisející vsuvky kurzívou, z úplně jiného soudku, o dívce unesené divokým nájezdníkem. Váhala jsem mezi 4* či 5*. Jenže autorka stvořila příběh docela neobvyklý, s použitím staroslovanského bájesloví a navíc, což hraje velikou roli, je to "naše gore list". Bratři Srbové tak říkají "našincům" - list z našeho lesa. Číst podruhé už téměř jistě nebudu, ale další knihy z téhož pera... z téže klávesnice bych si docela ráda přečetla... Takže nakonec není co řešit! :-)