Mé oblíbené téma - psíci - takže nemohu jinak než že jen výborně, milé povídání o super psím sympaťákovi Bertíkovi a jeho kamarádech :-). Taková knížka mě vždycky pohladí na duši :-).

O něco povedenější než předchozí díl. Jinak samozřejmě zůstalo vše při starém: styl, způsob vyprávění a "ten správný bíglí pohled na svět". Opět se setkáváme s Bertíkem, s nímž prožíváme další várku různých dobrodružství. Přidává i porci zážitků svých přátel a své líčení okořeňuje i o jakési "psí drby", legendy a zkazky, které si mezi sebou vyprávějí. Bertík se prezentuje s jakousi "bíglí hrdostí", již cítí ke svému plemeni: "S vervou, která je nám, bíglům, tak vlastní..."Jeho slovník je obdivuhodný: mluví obecnou češtinou, dovedně využívá slang, hovorové i odborné výrazy, a svůj projev okořeňuje spoustou šťavnatých přirovnání a slovních spojení. Často jsem si říkala, kam na ty výrazy vlastně chodí: umrněné, halama, mrťafa, lohnout, natrapírovat, mustrovat někoho, nadrátovaný, natáčecí frekvence, spustit bandurskou, štramák, metrosexuál, socka, akční rádius, lukulské hody, papaláš... Najdeme zde i několik narážek na TV pořady a jejich parodie: typ nekonečného seriálu, stand-up komiku a hlavní zprávy. A nechybí ani nepokrytá reklama na oblíbenou značku granulí. Zdá se mi, že si autor s textem dal trochu víc práce. Přesto stále ještě kolísá ve způsobu pojetí svého hrdiny: v jedné chvíli se na svět dívá poněkud "dětsky naivníma" očima - a ve chvíli druhé se prezentuje jako sečtělý světaznalec. Bohužel jsem zde našla i pár stylistických chyb a překlepů - např. použití slova "klabanosý" místo správného "klabonosý". "Violka, ač je jí osm let, se totiž vůbec nebojí mít pěkně nekonformní názory, které její proříznutá vyřídilka hlásá na plné pecky jako vesnický rozhlas." "Když odešlo i poslední štěně, kdysi vkusně zařízení interiér Jeřábkových, ale i jejich výstavně upravená zahrada připomínaly opevněné pobřeží Pacifiku, k němuž se blíží uragán Katrina." "vymaštěný rabiát hledající jen pranice..." "Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských nectností, napadl mě jeden citát na konec. Nevyštěkal jsem ho já, ale člověk, lord Byron."