Poslouchal jsem jako audioknihu. Děj se začal dost posouvat a i když je to pořád hlavně konverzační kniha je tu trochu víc akce. Rozhodně jsem se s postavami sžil víc než v prvním díle a přesto, že je hlavní důraz kladen na Arnošta další dva kapitáni dostali víc prostoru než v prvním díle. A ten cliffhanger na konci knihy se vážně povedl. Celkově trochu lepší, než první díl, ale ne o tolik abych zvedl hodnocení.

Druhý díl Tří kapitánů jede ve stejném duchu jako díl první. Nemá nijak zásadně výraznější námět, ale vytvořeným světem docela jednoznačně baví. Například hned první kapitolou si tu autor poměrně úspěšně střílí z britsky šlechtických vtipů s hlavní rolí sluhy, který by pro aristokrata klidně i okno přinesl, aby se mu líp koukalo do zahrady. Takhle to ale ve výsledku funguje napříč celou knihou. Každá z kapitol je jedinečná, nápaditá, mnohdy i zábavná, ale kontextu s celým námětem jí chybí nějaký ucelenější příběh, který by mě táhnul ve čtení dál. Beru to spíše jako takový relax, než jako knihu, která by mě nutila číst dál tak, že bych nemohl ani dýchat. Nakonec přečteno poměrně rychle a u třetího dílu jsem v podstatě zvědavý ne na příběh jako takový, jako spíš na nápady, které pan Bronec opět zpracuje. Na těch celý námět Tří kapitánů vysloveně stojí.