Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatove, zatímco "román v dopisech“ s prvky "road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní prózy jsou situovány do "temného stredoveku“, do doby beznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti, které se snaží na vlastní pest celit svetu, prchají z nej a opet se do nej vracejí. Autor v techto textech – a rovnež v Kratétovi a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Recku a ve staroveké Cíne – využívá historických reálií, ale v jádre jsou tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány, tedy prelomu 80. a 90. let XX. století. Zároven jsou i kryptickými autoportréty, tak jako vetšina Bondyho prozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy vycházejí knižne podruhé, ale poprvé spolecne a v textove revidované podobe, která je výsledkem editorovy práce s rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními.