Uměleckým okem zachycena nádhera, vznešenost a temperament koní. Fotografie, minimum textu (v 6ti jazycích).

Tuhle krásku jsem si odnesla z letošního Světa knihy. Znáte to... Vykoukla na mě a já jen: Ne. Ne, ne, ne. V žádném případě. Zapomeň! Kam ji dáš? No a pak byla v neděli 50% sleva a já si tam šla dokoupit do sbírky nová vydání románu Jane Austenové a... A tahle bichle se tam na mě smála a pomrkávala... Jo, neodolala jsem. Už zase. Měsíc po Světě knihy jsem se rozhodla strávit líné dopoledne u nějaké pěkné knížky ve svém novém čtecím křesle a jaká jiná by to mohla být, než tahle kráska s přenádhernými fotografiemi koní. Gabriele Boiselle je ve světě fotografie, obzvlášť té koňské, skutečným pojmem. A není to jen tak pro nic za nic. Ví naprosto přesně, kdy stisknout spoušť. Koně na jejích fotografiích ožívají, cítíte jejich vůni a snad i hebkou srst a hřívu prokluzující vám mezi prsty. A vidíte jim až do duše. V této knize se podíváte do mnoha koutů světa jak za známými plemeny, tak za těmi méně známými. Potkáte se s obrovskými, ale zároveň něžnými obry, s koňmi ohnivými i klidnými a přátelskými poníky. Mně osobně se nejvíce dotkly fotografie divokých koní z Namibie, snad proto, že jsem vůbec netušila, že existují. Vidět je musí být neuvěřitelný zážitek. Okouzlili mě také berberští koně, zasazení do exotického prostředí vonícího pískem a kořením. Na Sardinii bych se zase chtěla podívat na karneval Sartiglia v Oristanu, při kterém jsou tamní koně nádherně ozdobení. Stránky vám, i když si každou fotografii opravdu vychutnáváte, ubíhají pod rukama jako nic. Když jsem se ocitla za polovinou, byla jsem nešťastná, že už se blížím ke konci a poslední stránku jsem málem obrečela. Důvod, proč se k této po všech stránkách skvostné knize brzy vrátit.