Kniha zdaleka není tak hrozná, jak je zde prezentováno. První polovina, odborná, mi přišla docela poučná. A výběr pranýřovaných slov ve druhé půli jsem chápal jako osobní autorův názor, se kterým sice ne vždy souhlasím, ale nikterak mne neiritoval, spíš pobavil.

Doufala jsem v něco jiného. Jako bohemistka a korektorka jsem doufala v malou příručku špatných vazeb, možná nejčastějších chyb, abych si mohla průběžně vytvářet databázi „smradlavých výrazů“, nad kterými nemusím ani dumat. Místo toho jsem si přečetla mix odborných pouček a osobních výpadů do řad nejen médií. U velké části výrazů poslaných na pranýř jsem nechápala, kde autor vidí problém. Já osobně například nezazlívám tvůrcům odpočinkových nekonečných seriálů, že si jejich postavy jdou „poklábosit na kafíčko“, protože kdyby si šly „pohovořit nad kávou“, šlo by nejspíš o úplně jiný typ rozhovoru.