Při psaní předkládané monografie si autoři – jeden spirituální teolog, druhý lékař – vytkli nelehký úkol, a sice představit fenomén psychosomatické terapie z pohledu křesťanské spirituality a psychoterapie. Teolog se ze své perspektivy více věnoval vědomým stavům lidské duše ve vztahu k psychosomatickým onemocněním, zatímco lékař ze své praxe podtrhl vliv nevědomí, které spoluvytváří vztah mezi zdravím a nemocí. V kontextu spirituality se tak jedná o přístup opřený o současné poznatky spirituální teologie, která se rovněž zabývá vztahem mezi duševním zdravím a tělesnou nemocí. V rámci psychoterapie jsou pak představeny vybrané metody zacházení s traumatem a jeho vlivem na tělesné onemocnění. Tvorba textu nebyla jednoduchá pro různost pohledů a přístupů k fenoménu nemoci, přesto byl dosažen jistý kompromis mapující současné přístupy k psychosomatické léčbě, která byla zarámována do spirituality člověka, jak ji pojímá křesťanská tradice.