Podobně jako v prvních dvou dílech, i zde se pracuje s trošičku obehraným motivem, přičemž dějová invence ze stran Christine Sagnierové je minimální. Což mi přijde jako obrovská škoda, v rámci konkurence s českou a světovou klasikou. Jenže to posuzuji z pozice dospělého čtenáře, protože od mých malých posluchačů žádné výtky nepřišly, spíše naopak. Jako první čtení tedy perfektní, už jen proto, že nezastraší rozsahem. Poměr ilustrací a textu je v rámci délky vyvážený tak, že nenudil a přinesl i nějaké to morální ponaučení. Není to třeskutá parodie, ale naštěstí ani sociologická studie. Hravý nadhled osmileté holčičky se vždy soustředí jen na to podstatné a zbytečné popisy jdou zcela stranou. Chce-li tak člověk sáhnout po něčem aktuálním, co bude dětem bližší než dospívání na statku, je v tomhle ohledu série Nech žije rodina! ideální volbou.