Kniha předčila má očekávání. Obálka a název ve mně vzbuzovaly dojem, že se jedná o depresivnější knihu, než jaká je ve skutečnosti. Daškevič píše lehce, ironicky, rychlými tahy načrtává podobu svých spoluvězňů. Ve svých vězeňských zážitcích nachází stopy naděje a hluboké významy, které ale zbytečně nerozpíjí v patosu. Autor ve vězení prožil hrůzy, ale referuje o tom jen tak zpovzdálí, mimoděk, nijak se nestylizuje se do role mučedníka. Kniha mi byla milým překvapením.