Je to takový specifický, devadesátkami a kahudovštinou prodchnutý hospodský víceméně slovotok, důstojně navazující na hrabalovskou tradici. Pro mě osobně nosnější tam, kde tematizuje rozličné prasečinky, nechutnosti a humorné historky nežli tam, kde se noří do plkání přerostlých chlapečků o zbraních, válečných dějinách a zčásti už i konspiračních teorií. Nicméně bohužel i to je Kahuda, jinak možná největší lyrik české prózy devadesátých a nultých let...