Překvapení, to jednodnoznačně. Vzhledem k názvu knihy, jsem očekávala dva scénáře. Že si Bruce užívá život a vzpomínky přichází pozvolnu, aby třeba na konci udělal bum a jsem zpátky. Nebo se o padoucha z minulého dílu postará během prvních dvou sešitů a příběh pojede dál. Proto mě zmátl onen název. Kniha se spíš měla jmenovat: "Supertíha kniha druhá", prostě si nemohu pomoct. Prostě se pokračuje tam, kde jsme skočili minule. Děj tak akorát působí zbytečně natahovaně a nejlepší okamžik knihy je pro mě tak devátý sešit. Jenže ten mi v první polovině neseděl kresbou. Vůbec se to k tomu zbytku nehodilo. Kdyby byl alespoň celý jiným kreslířem, tak to zkousnu, ale takhle mě to zamrzelo. Stejně jako konec knihy. Šup, zase změna. Ale tam mi to už nevadilo. Byla jsem na konci knihy. Druhá nejlepší část knihy je Dvacet sedm. Wau, kresba byla dokonalá a moje oči si to užily. Co na 200% pozitivně hodnotím je galerie obálek. Z tolika variací Batman vs Superman a Batman/Superman se to ve mě roztřáslo (to byla asi ta třetí nejkrásnější část knihy). Ale četla jsem lepší příběhy s Batmanem. Což si myslím o celé téhle sérii.

V téhle serii by se dali odlišit komiksy na dva typy, ty dobré a ty opravdu výborné. Ani moc nenadchne ale ani nezklame, zlatý střed, kdybych to ale měla porovnat, tak oproti například dílům se sovami, to prostě nemělo. Bloom je sice dobrý záporák ale cíl? Ten je snad úplně stejný jako v minulých komiksech ...