Pěkný historický román z padesátých let minulého století v Americe.Rasová segregace,klan ,vyprávěné z pohledu více osob obou ras.Autorka mohla příběh více rozvinout.

BAHNITÁ POLE Je pro mě poměrně složité tuto knihu ohodnotit. Začnu tím, že jsem se na ni opravdu hodně těšila. Očekávala jsem velkou pecku, která se mi vryje pod kůži, emočně mě rozdrásá a ten příběh budu milovat. Možná v tomto bodě jsem udělala chybu - měla jsem příliš vysoká očekávání. Bahnitá pole bych označila jako psychologické drama, osudy dvou rodin - jedné "bílé" a druhé "černé". Paní autorce se podařilo opravdu brilantním způsobem popsat a přiblížit tehdejší dobu a prostředí. Při čtení se na čtenáře přenese ta dusivá, bahnitá a "špinavá" atmosféra. Kniha - ačkoli je napsaná těžším způsobem //zvlášť, když člověk předtím čte Chrise Cartera, který prostě "frčí":))// se mi četla dobře. Když jsem se začetla, měla jsem problém ji odložit a slupla jsem si jako malinu. Což svědčí o tom, že mě knížka pohltila. Ale pohltila mě svým zvláštním způsobem. Bavilo mě sledovat každodenní životy obou rodin. Ale nemůžu říct, že by to prostě byl TAK VELKÝ PŘÍBĚH, jak jsem čekala, snad mi rozumíte... Možná mi chvílemi chyběl děj - v tom smyslu příběh sám o sobě, bylo to spíš hodně popisné, o pocitech a citech.. sledujeme "obyčejné" životy - v tom je asi to kouzlo, samozřejmě, ale já tam prostě čekala ještě NĚCO... Laura, Jamie, Henry, Ronsel, příp. taťka (toho budou asi všichni nesnášet, naprosto odporná postava) - naše hlavní postavy.. i když vlastně ještě i Florence, příp. Hap.. Postav tu máme hodně, každá je svá, každou poznáte - skrz vyprávění. Vypravěči se tu střídali - díky tomu to bylo více dynamické a Vy jste ještě více pronikli "dovnitř". Jamie a Ronsel - mladíci z obou rodin - se spřátelí, spojují je traumata z války... jenže přátelství mezi "bílým" a "černým" může přinést katastrofální následky.. Já osobně jsem doufala v milostný trojúhelník - kterého jsem se vlastně i dočkala. Příběh se dle mého nedá moc odhadovat dopředu. Vlastně stále čekáte, co se stane - děj plyne, plyne, plyne.. pak bum - konec je překvapivý a určitě ne-jednoho překvapí svou brutalitou.. Příběh ukazuje, jak dokáže život zničit/srážet na kolena/ válka a barva pleti - případně kombinace obojího... Mě osobně nejvíce dostaly z celé knížky dvě scény: z osvobození Dachau (občas v příběhu byly flashbacky do minulosti) a pak scéna s Verou.. (nůž a spol, více nebudu prozrazovat:D). Byly to však spíše takové "momentky" - popsány třeba na jedné stránce... Ano, četlo se to dobře. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale zase nemůžu říct, že bych z toho byla nějak odvázaná. Zkrátka jednou a stačí... Doporučuji lidem, které baví (těžké) psychologické knížky a baví je téma rasismu. Dnes jsem se podívala i na film. Napřed jsem byla nadšená, celý příběh mi ožíval před očima a bylo to úplně magické :-) Film se zdál býti věrný knize, pak už se objevila nějaká ale.. každopádně KONEC, ten to teda úplně zabil.:D Ano, toto bychom si všichni přáli, ale konec knihy na mě zapůsobil tak, že se TOHLE právě nestalo... Ten film nebyl špatný, ale na mě měl příliš dlouhou stopáž. Nějaké scény bych proškrtala, některé naopak přidala (třeba ta scéna z Dachau! Podle mě velká škoda, že ve filmu nebyla - když už byl tak dlouhý...) Film na mě příliš pomalý a těžký... Takže abych to shrnula: jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, byla napsána čtivě. Na druhou stranu jsem si myslela, že se mi ve výsledku bude líbit víc. PS: já bych možná ocenila, kdyby bylo v příběhu více scén ze samotné války - jak to ti naši kluci přežívali - než že spolu sedí, pijí (toho alkoholu bylo vážně hodně) a jsou psychicky v háji... Teď nechci, aby to vyznělo škaredě, ale.. možná kdyby to bylo aspoň v tomto směru trošku víc "akční". Více na mém YouTube :-).