Relativně dobře čitelná kniha o jedné významnější epizodě německé klasické filosofie: Schellingových Würzburgských přednáškách, které byly vydány z pozůstalosti s mírně kuriozním názvem "Systém celé filosofie a filosofie přírody zvláště" (i když jde vlastně výhradně o Schellingův systém, navíc poněkud neúplný a jenom z období kolem roku 1804 :-) Obával jsem se, že to bude čistě akademicko-historická záležitost, ale překvapivě se to dá i docela číst - a kupodivu i dočíst. Škoda toho nevyužít, když to má autor tak pozoruhodně pěkně nastudované. I když je to pořád ta staroznámá nekonečně zacyklená filosofie sebemyslícího ducha, tak jsou to ale přece jenom velkolepé koncepce. A tipnul bych, že podobné otázky bude jednou muset opět řešit i současná/budoucí věda (například v oblasti ekologie nebo AI: limity biodiversity, limity simulace, ... ).