Na začátek bych chtěla říci, že mi tento počin připomněl známou písničku od Suzanne Vega: https://www.youtube.com/watch?v=3n-Ktg3XyPU Je to taky taková změť myšlenek. Dle mého není pro každého, jelikož je styl psaní krapet podivný a člověk musí číst mezi řádky. V textu jsem se častokrát zamotala, protože autorka podnikla i retrospektivní výpravy. Proto nechápu, proč je Judita a její pokoj zařazena do YA, je mnohem rafinovanější. Příběh nás zavádí do jednoho velice ospalého rána ve velice ospalé vesničce. Naší hlavní protagonistkou je Dita, Judita, zahlcena láskou a vzpomínkami na léto. Postupně nás provede po celém tom malém osídlení, místo na vyprávění dostane mnohem více postav. Celý příběh je zatrpklý a hořkosladký. Většina postav baží po něčem jiném, lepším, sympaťáka aby člověk pohledal. V knize je i pár momentů, kdy jsem prostě přestala číst a musela jsem si dojít pro zapadlé barevné lepíky. Zvlášť ve mně zakořenila myšlenka jednoho převelice apatického manžela, "Kdybych si sundal všechny ty masky, zůstalo by prázdno" (nebo něco v tom smyslu). Kdoví, zda je dobré v tom hledat nějaký hlubší smysl, pro dnešek se ale jen spokojím s tím, že se mi kniha líbila.

Kniha mě zpočátku chytla, nicméně po dvaceti až padesáti stranách jsem se začala ztrácet v ději. Možná je to jen mnou, ale Juditiny myšlenky pro mě byly zmatené, možná až moc tajemné. Nejspíš bych uvítala větší rozvoj myšlenek... Také pro mě bylo těžké orientovat se v časové ose. První kapitola žákyně, druhá již studentka a to se nic neudálo..? A další bod: Jsme vhozeni do děje s různými postavami a i přes trochu popisu se mi zdá, jako bych nikoho dostatečně dobře neznala. Z knihy jsem zmatená a ani jsem ji nedočetla, jelikož jsem se vážně ztrácela. Možná, že za pár let tomu lépe porozumím, ale řekla bych, že jako sedmnáctiletá bych to mohla chápat. Proto si kladu otázku: Je chyba jen ve mně? (Á propos: V naší knihovně je kniha v dětském oddělení, pro náctileté. Já si ale říkám, že to, jak se hlavní hrdinka chová mi úplně nesedne pro mladší čtenáře. Pevně doufám, že kdyby na tento román narazila například jedenáctiletá holčička, která se teprve začíná poznávat, zjišťovat, kdo vlastně je a chce být, nebude ji kniha bavit a odloží ji. Většina z nás chce být jako hlavní hrdina a zde by ta mladá dívka četla o kouření atd. To dle mého názoru není vzorem pro děti a kniha by se spíše měla řadit do oddělení pro dospělé.)