Překvapivě čtivé, hlavně díky stylu (obsah víceméně očekávaně děsný): styl je velmi specifický, chvílemi to vypadá jako komiks, i obrázky jsou, krátké odstavce a kratičké kapitolky oddělují výrazné nadpisy, které jsou součástí textu nebo zvýrazněním myšlenky. A text je ještě hojně proložen nejrůznějšími citáty. Líbil se mi autorčin přístup k věci (tedy psaní) - naprosto bez sentimentu (o malém synkovi se zmínila jen okrajově, jednou jedinkrát, po návštěvě po roce věznění), nářků nad svou bídou a bídou ve vězeňských koloniích a (nejen politickou) bídou v současném Rusku vůbec. Stručné, jasné, k věci ty dva roky - tedy protest, "soudní proces", vazba, stěhování po věznicích až k Permu (bývalá? trestanecká republika), vztahy mezi vězeňkyněmi (jako politická byla spíš vyčleněna) a neustálé protesty (protestuje, protože protestovat prostě potřebuje), kterým sice bývalo po hladovkách a zveřejnění i vyhověno, ale ne za malou cenu (zejména ostatní vězeňkyně často trpěly). Z knihy si odnesu ještě jeden přístup k věci (v extrémních případech pošlapávání demokracie) - jiné členky skupiny, která snad chycená/uvězněná nebyla: ...nemohla si prostě dovolit se bát, proto do celé akce šla...

Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka nenachází ve stejném století jako já. Rusko je úplně jiný svět. Nesedl mi styl vyprávění, ale to je můj problém. Nesedla mi vlastně ani autorčina rebelantská povaha, ale to je problém hlavně odlišnosti kultur a politické situace. Můj obdiv má autorka každopádně za sílu a výdrž.