kníže pán sedící, spící... tak nám především bulvární média představují člověka z rodu, který pamatuje úplné začátky české samostatnosti. samozřejmě, zhůvěřilost bulváru je vyživována stupiditou českého obecenstva, které spíš zajímá, kolik toho stihla za svůj život vypít nějaká super celebritka, nebo kolik sprostých slov dovede aktuální lžiprezident vtěsnat do jedné věty, nebo kde a co zase ukradl předešlý ješita „to je velké nedorozumění“. bylo mi ctí, pane kníže, že jsem mohl ve vaší společnosti, doprovázen excelentním publicistou a esejistou Karlem Hvížďalou strávit několik večerů. protože rozhovory s vámi jsem četl pomalu, abych si něco z vašich myšlenek zapamatoval. zaujalo mě zejména hodnocení historických okamžiků z jiného pohledu, podepřeného dlouholetými zkušenostmi. žel, v našich končinách není zvykem dívat se pravdě do očí, četnější je výskyt šilhání po mýtech, jak dosvědčuje i reakce na tuto knihu. za opravdový problém 20. století v našich krajích lze označit formální vyřazení šlechty ze společnosti. ne pro to titulování, ale právě pro vyznávání noblesy, vzdělanosti, úcty, odpovědnosti a v neposlední řadě i kvůli protržení důležitých mezinárodních vazeb. o tom, v jakém stavu se octla společnost svědčí i detaily – když už se malý český člověk přizpůsoboval novým poměrům a nacvičoval hajlování s výrazem vnitřního nesouhlasu, vystoupila česká šlechta, státem neuznaná, na jeho obranu a nabídla své služby. a po válce jí to malý český človíček spočítal i s úroky... takže bych si dovolil jenom poopravit ono heslo na praporu, aktuálně se čte: „Nebát se a nakrást!“

Pozoruhodná osobnost. Není to jen tak obyčejný rozhovor. Je to také lekce z historie. Živá a poutavá lekce pro mě jak stvořená - mým slabým místem jsou jen povrchní znalosti dějin naší země. Kníže mě bavil hodně, jeho vzdělanost, široký záběr, to, že stojí nohama pevně na zemi, životní energie, morální kredit. Nebavil mě těžkopádný úvod, tazatel, který skákal z jednoho tématu na druhé a často i zpět. V souvislosti s odpověďmi mě napadalo tolik doplňujících otázek a velmi často to skončilo useknutím a skokem na úplně jiné téma. Škoda.