Dva pokusy přečíst až do konce tento nezastavitelný nabubřelý slovní výron stačily, o třetí se už snažit nebudu. Epický děj, popsaný s jakousi až barokní přebujelostí, se střídá s blogerskými postřehy věnovanými stavu nášho světa - nepovšimnutý nezůstane ani falus vztyčený na brněnském náměstí. Soustavné čtení mi nešlo, tak jsem alespoň listovala, až jsem se dnes prolistovala k epizodě setkání vypravěčky s Janem v pražské Galerii Mánes. Ta nepřirozenost jejich dialogu natolik šustila papírem, že jsem knihu raději honem a definitivně zavírala. Jako poslední "pozdrav" tohoto textu jsem si přečetla Janovo prohlášení, že on toho proto mnoho neví o složení jedné zmiňované horniny (!), neboť nikdy nevynikal v chemii (!). Tak to bylo poslední pobavení .... a dost. Velmi čekám na reflexi našich životů z pera některé z mých rovesnic, ale toto, žel, doporučit nemohu.

Kniha je strhujícím vyprávěním, přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Autorka unikátním a nezaměnitelným způsobem umožňuje osobitý pohled na historické události doby minulé i současné. Je psána peprným, barvitým a velmi rozmanitým jazykem. Je šokující, dojemná i vtipná. Krásně čtivá.