Je jako čaroděj z pohádek, někdy podá pomocnou ruku, jindy zase vycení zuby. Hned v kapitole číslo 12 (název je opět v angličtině – díky milé nakladatelstí za.... nic) jsem docela bloudil. Děj okolo černého psa je nelogický a vyústí v nějakou podivnou pointu. Malá ochutnávka: ...s magií se to má tak – jakmile si něco umaneš, tak dokážeš cokoliv. A dokážeš to sama, bez pomoci zaklínadla, hůlky, víly či nadpřirozené bytosti. Kámen proměníš ve zlato, ryby přinutíš plavat po obloze, úrodu udržíš čerstvou libovolně dlouho. Jenže vtip je v tom, že to nesmíš. Na straně 106 už jsem kroutil hlavou. Tomuto ději jsem vůbec nerozuměl. Situace – Čise, její pes Ruth a Simon, pes se promění na člověka, Simon ho vidí a Číse se ptá – Tak že vy je vidíte Simone? O kom to mluví se ptám já – čtenář?!?! Citát: Když žijete tak dlouho jako já, začnete o věci rychle ztrácet zájem. Tak tohle mě celkem zklamalo. Nějak jsem se do příběhu nedokázal pořádně vložit. Kresba je opět nádherná, ale scénář mi neseděl.

Tak ani třetí díl mě nezklamal, naopak. Příběh je stále zajímavý a i postavy mě baví. Elias se teď chová trochu divně od své proměny, Čise má nového přítele Rutha, který ji chrání a vždy jde po jejím boku. Jsou tam nové postavy, ale i staří známí. Už se těším na další díl.