Bezpečnostní věda vzniká jako průsečík vývoje dvou směrů vědeckého bádání, policejních věd a strategických studií. Čerpá poznatkovou bázi a metodologii z řady vědních disciplín a má proto multidisciplinární charakter. Její vývoj probíhá ve směru analýz vůči konkrétním entitám, nejčastěji státu, k obecné a abstraktní rovině zkoumající fenomén bezpečnost vůči abstraktní entitě. Tento teoretický model umožňuje aplikaci na konkrétní entity a formy ohrožení bezpečnosti. Konstituování bezpečnostní vědy se nachází ve vývojové fázi, kterou lze označit jako předparadigmatickou či multiparadigmatickou. Předkládaný teoretický model vychází z nosných kategorií entita a bezpečnost - statická a dynamická. Statická bezpečnost je stav entity, v němž není narušena či ohrožena její aktuální existence, struktura a funkce. Při dynamické bezpečnosti nejsou ohroženy nejen její existence, funkce a struktura, ale ani jejich vývoj a vývoj entity jako takové. Hrozby a rizika vůči bezpečnosti entit přicházejí zevnitř entit či z vnějšího prostředí, přičemž častější jsou hrozby vnitřního původu. Typologie entit obsahuje entity fyzické, biologická, sociální, mediální a virtuální. Ohrožení bezpečnosti probíhá v různých dimenzích, případně jejich kombinací. Jedná se o bezpečnost: systémovou, enviromentální, přírodní, energetickou, potravinovou, ekonomickou, finanční, informační-kyberbezpečnost, sociální, spirituální, vojenskou, jadernou. Publikace se přednostně věnuje analýze sociální bezpečnosti, protože tato dimenze bezpečnosti bývá zanedbávána a informační-kyberbezpečnosti, jejíž význam neustále roste a získává strategický význam ve všech subsystémech společnosti.