Nemohu autorovi upřít vybroušený styl jazyka, výstižné vyjadřování a schopně vybudovanou stavbu příběhu, právě příběh mě však příliš nezaujal. Byl zdlouhavý a mému vkusu vzdálený. Není mi ale souzeno soudit klasika a mezi lidem oblíbený magický realismus, kterému jsem v této knize zrovna nepropadl, asi mu nerozumím. Láska za časů cholery je jinak napsaná dobře, Marquez to prostě umí, kniha cílovou skupinu čtenářů jistě osloví.

Lásko, lásko .... jsi zde pořád - i za časů cholery - a stejně tak můžeš být uzdravující i smrtelná ..... Konečně skvěle vyprávěný příběh z koloniálního městečka v karibské oblasti .... Tato oblast je pro mne neznámá - a já se ráda začítala do vykreslení lidských postaviček.... Kniha začíná smrtí - a i tuto skutečnost dokáže autor podat s nádechem ironie .... Vůbec mne některé potřehy pobavily .... je znát, že autor píše z prostředí, které dobře zná .... A hlavní postavy Florentino Ariza a Fermina Dazová - a jejich láska trvající neskutečných jednapadesát let a více .... .... Prožili spolu dost, aby dospěli k vědomí, že láska je láskou kdykoli a kdekoli.... .... Avšak je tím hutnější, čím blíže je smrti .... Vyprávění, někde sklouzávající až do triviálnosti .... ale zábavné a poučné ..... Zde jsem si vzpomněla na vypravěčské umění Isabel Allende - a její Dům duchů ... To je kniha na opětovné čtení .....