Knížka je báječná - navzdory mnoha nepříjemným událostem, které jsou zde naštěstí jen okrajově zmíněny, je to milé, úsměvné a optimistické čtení. Nejsem si jistá, zda by taková mohla být i francouzská realita, zda nejde spíš o jakousi pohádku pro nás dospělé. Ale "ostrůvky pozitivní deviace" vždy existovaly, takže nad reálností moc nedumám. Ani na to nemám kdy, postavy jsou úžasné a styl vyjadřování jakbysmet. Rosy, Genevieve, policajt, Simon, Kamila, Alice, Ahmed a fascinovala mě bratrská dvojice Chafouinových a jejich hra na cizí slova. Kdybych mohla položit autorovi otázku, tak bych se pídila po přezdívce Cuketka: proč, a proč na ní Ikarus tak trval? A opravdu mě překvapil závěrečný obsah, Baobab je velmi originální! Nahoře se Bataza přesvědčuje, jestli jsme si dobře připevnili lyže a boty, a koukám se, jak to jedna paní úplně stejně kontroluje malýmu klukovi, a nekoukám se na to sám. Simon říká -- ten má teda z pekla štěstí -- . Boris -- možná to není jeho máma -- . Jujuba -- ale jestli je to jeho máma, tak se o něho stará dobře -- . Ahmed -- ta paní je hezká -- . Béatrice -- moje máma je hezčí -- . Kamila -- to je možný, jenomže sis zapomněla zapnout knoflík -- . Alice -- mámy, to už každopádně není nic pro nás -- . Alice má pravdu.

Tolik něhy! Trochu vám to poodkryje závoj o dětství bez rodičů a touze po tom vyplnit to prázdné místo.