„Jediný mystický text, ktorý som kedy čítal, bolo daňové právo.“ V rámci spisovatelovy profesní dráhy jsem čekal legraci a to byla chyba. Protože i když nechybí v povídkách cynické hlášky, nadsázka rozhodně ano. Přičemž ta stylizovaná kombinace americké drsné školy a urban fantasy má na svědomí, že hlavně zpočátku působí text zbytečně uměle. Což ještě umocňují autorovy tendence využívat zaběhnuté motivy a jen málokdy přijít s něčím vlastním. Kulisy tak nemají čím překvapit, naopak čtenáře až zaskočí, co všechno tvůrce při vysvětlování zákonitostí vlastního univerza vynechal. Přitom ale nepíše vůbec špatně, evidentně si uvědomuje svoje slabiny i přednosti a oboje umí důsledně využít. Jenže ačkoliv většinu zápletek rozjede sympaticky jednoduše, poměrně záhy mu nakynou a tříští se v nepřehledné skrumáži událostí. Na závěr dlužno podotknout, že Martin Hatala nevytváří další laciný plagiát zaklínače, ale snaží se jít vlastní cestou. Nedaří se mu to stoprocentně, ale potenciál tu bezesporu je.

Svet Christophera Orcharda má vynikajúci potenciál, ale debut ešte nie je úplne guletrhajúci. Mne osobne chýbala aspoň stručná mytológia sveta, ktorá by funkciu mágie v ňom vysvetlila. Niekedy ešte forma víťazí nad obsahom (viď prvá poviedka), ale väčšina knihy je na debutanta nadpriemerná. Preto sa teším na ďalšie knihy od Martina Hatalu, pretože prináša do slovenskej fantastiky niečo nové, čo by som opísal ako mix intelektuálne prešpekulovaného románu zo sveta Anasoft Litery s fantastikou. Či sa to ujme, uvidíme.